sobota 30. prosince 2017

Ohlédnutí za rokem 2017

Byl to nabitej rok, fakt nabitej. A to tak, že jsem si udělal chvilku, abych se ohlídnul. Protože rok 2017, první rok mýho života, kdy můj věk začínal čáslovkou čtyři, byl plnej mnoha velkejch změn. Za ten jeden krátkej rok jsem změnil práci, pořídil koně, vykopal jezírko, přečet 53 knih, navštívil moře koncertů, trochu si zaběhal. Ale popořadě.

Práce

Změnil jsem práci. Po mnoha letech a ne úplně chtěně, ale byla to změna k lepšímu. Celé to odstartoval ještě v prosinci 2016 oběd se šéfem, který jsem si tenkrát zapsal do svého nejúspěšnějšího a nejdůležitějšího článku vůbec. No a pak už to bylo jen o tom se nějak rozumně s tou bankou, která chce bejt strašně moc cool a já jí pořád fandím (ale bohužel to dělá se špatnými lidmi a špatnými rozhodnutími) se ctí domluvit a opustit jí. V březnu jsem vyměnil jedno červené esko za druhé a naskočil do nádherného prostředí stejně nádherného Seznamu. Prostě je rozdl v tom, jestli má člověk zadlužit co nejvíc lidí, nebo se snažit k co nejvíc lidem dostat objektivní a nezávislý zpravodajství.

A tak jsem v Seznamu poznal skvělý lidi (od nejlepšího šéfa na světě - Ládi Veselýho) po úžasnej tým obsahovek, kterej jsem měl tu čest asi půl roku řídit a čekaly tu na mne krásný nový výzvy jako je televize, úžasná shoda náhod, protože Českou televizi budoval kdysi dávno můj děda a já teď kolem budování televize cosi přicmrndávám právě na Seznamu. A baví mne to hodně a těším se na ty věci, který máme naplánovaný na letošek. Moc. A vedle toho jsem díky Seznamu objevil Ostravu a hlavně Brno. Města kde jsem do té doby byl v každém maximálně 3x.

Máme koně

Když mne někdy v létě napadlo, že Monice pořídím k narozenimám koně, opakovaně jsem o tom nápadu pochyboval. Není to blbost? Dává to smysl? Říkal jsem si. Ale čím dýl Medanku máme (teď je to měsíc), tím víc jsem rád, že jsem do toho šel a dotáh to. Protože to fakt funguje. Monika jezdí a má nějaký čas pro sebe, Ondra jezdí a baví ho to. A tak. Víc tady.

Vykopal jsem koupací jezírko

Do tohodle mne dotlačila Monika. Sám bych se na zahradu vykašlal a dodnes by byla celá betonová, jako když jsme náš dům koupili. A tak, po rozbíjení betonu, stavbě terasy a navážení desítek kontejnerů nevé zeminy (předchozí dva roky) jsem letos začal kopat. A to kopání mne vlastně bavilo, a nakonec mám z jezírka radost. Byla to dřina, ale máme se kde koupat, hezky se u něj sedí na terase. A nakonec to nebylo ani tak náročný zrealizovat.

Nepořestávám číst

A čtu víc a víc. Letos to bylo 53 knih. Za zmínku stojí třeba:

  • přečtené kompletní básnické spisy Egona Bondyho, kterého jsem chtěl už číst dlouho (protože Plastici) a nakonec mne k němu dokopal Hrabal
  • dal jsem 5 knih od Murakamiho, kterého žeru čím dál tím víc
  • čtyři od McEwana s kterým to mám podobně jako s Murakamim
  • vracel jsem se k Čapkovi, a to taky 4x
  • a konečně jsem si pro sebe objevil i Orwella (2x)
  • a taky jsem zas začal číst komixy (3x)


Pro zajímavost tady jsou všechny knihy co jsem přečetl 2017 2016 a 2015


Úžasný koncerty jsem zažil

Nestíhám toho už zdaleka tolik, jako dřív. Ale rok 2017 byl i tak obrovskej a to hlavně díky koncertům Nicka Cavea (těžko ten zážitek i on sám ještě někdy překoná), Zvířete jménem Podzim (Ach!) a Einstürzende Neubauten. Ale i třeba Foo Fighters nebo Gorillaz nebyli vůbec špatní.

A moře nádhernejch desek slyšel

Kdybych se měl omezit na TOP3 tak v českejch by to byly:

  • Zvíře jménem Podzim
  • Květy - Komik do půl osmé
  • Cermaque - Neboj
a v zahraničních
  • Mick Harvey - Intoxicated Women
  • Me And That Man - Songs Of Love And Dead
  • hackedepicciotto - Menetekel


Pořád běhám

I když bych chtěl víc. Tady mi to nestačí a v poslední době mi to i hodně chybí, to bych rád změnil. I tak jsem si zas uběhl jeden maraton a dva půlmaratony.

Začal jsem kreslit

A nedochodil jsem kurz komixu s Toy Box. Nedokázal jsem si najít čas na úkoly ani na ty poslední lekce. A jo, mrzí mne to, ale i tak si myslím, že mne Toy Box posunula tak daleko, že teď si můžu v klidu něco sám čmárat. Tuším už jak. Až bude víc času.

A byly tu i smutný chvíle

Umřela babička, moje poslední a já si díky tomu uvědomil, jak moc důležitý prarodiče pro děti jsou. Čímž apeluju na prarodiče svejch dětí, aby si to uvědomili. Protože ten babičkovsko-vnukovskej nebo dědo-vnukovskej vztah je k  nezaplacení.

A taky jsem toho plno nestihl

Ale protože si nedávám nikdy žádný předsevzetí, moc řešit to nebudu. Jen vím, že bych rád dotáhl to naše knižní vydavatelství a když né celé vydavatelství, tak aspoň vydání dvou knih, které máme v plánu. A jo, sám bych měl zas něco napsat. Svrbí mne pero, ale nebyl čas.

Byl to nabytej rok a krásnej rok. Jsem zvědav na ten další.

úterý 12. prosince 2017

Dětský sny

Když jsem byl malej, nechtěl jsem bejt ani policajt, ani popelář ani kosmonaut. Aspoň  myslím. Co pamatuju, chtěl jsem být paleontologem. A taky spisovatelem a taky muzikantem. A když jsem jako dítě poprvé uviděl Citroen 2CV, kachnu, věděl jsem, že tohle auto chci. Protože nic krásnějšího, aspoň ve světě aut, neexistuje.

No ale jak člověk roste a dospívá, začíná pomalu racionalizovat svý plány. Sny nechává pouze v dimenzi snění a mnohem víc používá rozum. Obrušuje hrany dětský fantazie, stává se nudným dospělým s jejich nudnými starostmi.

Něco na ten způsob nám na jednom školení říkala vzácná Jana Wills. Výjimečná a inspirativní žena. Možná to bylo školení o tom, jak být šťastný, možná o něčem jiném. To není podstatné. Podstatné je to, že mne to zaujalo.

A tak jsem si začal dělat dětský radosti. Pořídil si nejkrásnější auto na světě, zkusil jsem napsat a vydat knížku. A oboje mi projasnilo život až překvapivě barevným světlem a mně došlo, že to fakt stojí za to. Jana nekecala.

Dětský sny jsou strašně silný. Jsou to opravdový přání. Nekorigovaný pohledem toho, co dává smysl. Co je rozumné. Co se vyplatí. Při plnění dětských snů můžeš v okolí vypadat jako podivín, leckdo tě nepochopí, ale většinou jen proto, že on už na své dětství dávno zapomněl.

A tak teď máme koně. Koupil jsem ho Monice k narozeninám, protože si ho jako dítě přála. A je moc hezký pozorovat, jak si u něj odpočine, jak ráda za ním jezdí. Jak je to fajn, i když by si sama nikdy něco takového nepořídila, protože to nedává na první pohled smysl. Možná ani na druhý.

A to bych chtěl předat i tobě. Poselství Jany Wills. Plň sobě i svým blízkým jejich dětský sny. Přináší to radost, štěstí. Krásnej život. Plňme si dětská přání a na světě bude krásně.