pondělí 14. října 2013

Kapitola 21 - Probuzení



Slastný spánek toho spokojeného mulata neměl trvat dlouho. Netrval dlouho. Ještě před svítáním ho z něj vytrhlo zvonění a bouchání na dveře.

Rozespale se k nim dobelhal aniž by si uvědomil, že je v bytě sám. Tak, jako dlouhá léta před touto epizodou.

To co následovalo se pak odehrálo v tempu, jemuž se neuměl přizpůsobit a souvislosti si uvědomoval vždycky až zpětně. Dlouho mu vůbec nedocházelo, co se vlastně stalo. A nikdy nepochopil, proč se to stalo.

Tělo Veroniky našli ležet na ulici. Tělo, jež vykazovalo stopy bití, mučení i pohlavního styku, při němž se v něm Asim podepsal svým spermatem. Test DNA byl spolehlivý způsob, jak toho důvěřivého mulatského podivína z posledního patra usvědčit.

A protože byl celou tou situací zaskočen a překvapen, protože ztratil svůj poklad těsně po jeho získání, neměl ani snahu se hájit. Něco vysvětlovat. Chuť bojovat.

Svět, v němž žil, mu už zase ublížil. Už zase. Jemu, Asimovi, nechtěl rozumět a tak se rozhodl, že s ním skončí. Definitivně. Nebude se mu zpovídat, protože to neměl zapotřebí. A k ničemu to nebylo. A tak u soudu i výslechu a vlastně i všude jinde mlčel. Prostě proto, že se tak rozhodl. Tvrdohlavě. Odhodlaně. Žil si už jen ve svém vnitřním, spravedlivém světě a myšlenkami byl zpravidla docela jinde než ti, co mu kladli otázky. A vytáčeli se jeho zarytostí.

Odsouzen byl rychle a spravedlivě, alespoň tak o tom psaly noviny. Ale vězení se stejně vyhnul.

středa 2. října 2013

Kapitola 20 - Poslední zkouška



Byla ráda, že její rozhodnutí dozrálo až teď. Když byla čistá, silná, při smyslech. Kdykoliv dřív by šlo jen o známku slabosti. Útěk pryč v době, kdy byla na dně. Ale teď se cítila silná. Svým způsobem. Rozhodovala se sama za sebe, s jasnou odpovědností. Nejlepší způsob jak napravit srab, do nějž se dostala sice taky z vlastní vůle, ale pod vlivem emocí a bez domyšlení důsledků. Tenkrát to dělala jemu natruc. Dnes oslavovala sebe samu. Sebe samu.

S Poštolkou si už nepovídala. Ale pořád tu byla jistá nenulová pravděpodobnost, že je skutečně andělem. Nulová pravděpodobnost je nulově pravděpodobná. Asimovi už nic nedlužila a tak mohla, krátce po výbušném, dechberoucím sexu, kdy on spal spokojeně ve své posteli, udělat test. Promyšlený, absolutně dokonalý test.

Byla to poslední zkouška. Poslední šance i naděje. Pokud fakt jako anděl existuje, promění ji v podobného opeřence a spolu se vznesou nad sídliště. Svobodní a šťastní.

A pokud ne. Bylo to dobré východisko z toho všeho.

Otevřela dveře balkónu, jemuž Asim říkal lodžie, roztáhla ruce a plná očekávání se vznesla. Bylo v tom cosi vzrušivého a silného. Vznášela se nad sídlištěm, okouzlená svou vlastní lehkostí, svobodou a uspokojením. Ten silný, nejsilnější zážitek ji navrátil víru v jeho andělskou podstatu. Víru, která jí vydržela až do její smrti.