Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z září, 2013

Kapitola 19 - Dezinfekce

Obrázek
Seděla na pokoji u těžkým životem poničeného Petra Bílka. Otevřela obálku a letmým pohledem prolétla krátký dopis. Nadechla se, koukla na Bílka a začala číst. Ahoj Petříku. Milý Petříku. Dlouho jsme se neviděli a já o sobě nedala vědět. Nemohla jsem. Zpozorněl. Na jaho tváři byl vidět skutečný zájem. Tušil, kdo mu to píše. Byl si jistý. A i když to na jednu stranu bolelo, na stranu druhou si oddechl. Pořádně oddechl. Byla jsem slabá, život mě hnal svými zatáčkami a roklinami a já ho neřídila. Teď jsem se zase zmátořila a vzala ho do svých rukou. Stejně jako tenkrát, když jsme se potkali naposled. Když se potkali naposled. Vzpomněl si na to i na mizérii, co následovala. Se vším všudy a zas se dostavila zloba. Obrovská. Na ní, pitomou a tvrdohlavou holku. Už se zřejmě nikdy neuvidíme Tak to máš teda pravdu. a proto ti musím napsat. Tenkrát to bylo jen moje rozhodnutí. Ty za nic nemůžeš. To je dost, že ti to došlo. Aspoň někomu. Za nic nemůžu

Kapitola 18 - Dárek

Obrázek
Veronika byla Asimovi vděčná za vysvobození z té nedobrovolné klece. A taky za azyl, jenž jí poskytoval bez nároků na cokoliv. I za vystřízlivění. Nabrání sil i opětovné přebrání kormidla života do svých rukou. Vlastního života do vlastních rukou. Během těch týdnů si řadu věcí, vlastně všechny co potřebovala, srovnala. A tak se rozhodla, vynahradit mu to. Připravila mu dárek. Hru. Když přišel domů z práce, ležela na kuchyňském stole hromada pečlivě vybraných věcí. Prádelní šňůra. Izolepa. Kolíčky na prádlo. Svíčka. Sirky. Vařečka. Koženej opasek. Šátek. Zmateně stál vedle linky a nevěděl, co to má znamenat. Nebyl si jistý. Ale iniciativu přebrala ona. Neříkej, že nevíš, co s tím máš dělat. Dneska jsem hodně moc zlobila. Opravdu hodně. A zasloužím si trest. Podala mu vařečku a nastavila zadek. Až teď si všiml, že na sobě nemá kalhotky, jen jeho staré triko. Nesměle ji přetáhl přes jednu půlku a červený otisk dřevěného nástroje i její zasténání mu dodávaly větší se

Poslouchám ILLE

Obrázek
č ILLE i zasmuš ILLE m ILLÉ dlouhé chv ÍLLE poslouchám ILLE na p ILLE když běhám m ÍLLE v plný s ÍLLE až do c ÍLLE poslouchám ILLE R: a je to m ILLÉ a je v tom p ÍLLE není to schn ILLÉ ani vyž ILLÉ jsou to ILLE mají st ILLE prostě ILLE zběs ILLÉ gor ILLE své v ÍLLE ot ILLÉ přiop ILLÉ Lucii B ÍLLÉ Vladkovi ve v ILLE pouštím ILLE v Sev ILLE na nosu br ÍLLE v Bast ILLE s krémem br ILLÉ ve frontě v B ILLE poslouchám ILLE R: Když jím f ILLÉ barvy l ILLE na břehu N ILLE hlasitě kv ÍLLE nadšeně š ÍLLE hrabu se v j ÍLLE na zlatý ž ÍLLE nahod ILLE v krvi tři prom ILLE Verne Ž ILLE Karle Kr ILLE Rytíři Sm ILLE I ty deb ILLE Poslouchej ILLE   R: a je to m ILLÉ a je v tom p ÍLLE není to schn ILLÉ ani vyž ILLÉ jsou to ILLE mají st ILLE prostě ILLE   a když jsem znittchen pustím si kittchen

Kapitola 17 - Žert

Obrázek
Tělo i mysl se čistily, vzpomínky už nevyplouvaly na moře zahalené v mlze, ale stály v přístavu za ranního rozbřesku. Ostře nasvícené a srovnané. Veronika stále ještě rozmlouvala s Andělem a nabírala sílu. Její táhnoucí se pochyby jednoho krásného dne přerostly v jistotu. Pochopila krutý žert své poškozené nervové soustavy. Měla v tom jasno. Jde jen o biochemickou reakci jejích neuronů. Celou dobu si tu povídala jen sama se sebou. Sama se sebou. SAMA SE SEBOU! Ztratit víru bylo to poslední co potřebovala. Jedna z nejtěžších ztrát. Vlastně šlo o poslední důležitou věc, o níž přišla. Hned vedle ztráty důstojnosti, rodiny, spokojenýho života, sebe sama. I jeho, Petra Bílka, kluka, kterej to s ní myslel vždycky dobře. Kluka, co byl na počátku toho všeho. Co asi teď dělá? A jak se vyrovnal s jejím zmizením? Jak mu asi změnilo život? Vzala tužku a papír. Napsala mu první a poslední dopis. Skutečný. Papírový. Na usmířenou. Na rozloučenou. Ahoj Petříku. Milý Petříku.

Kapitola 16 - Stopař a nestopař

Obrázek
Asim před ní nikdy nic aktivně neschovával. Své chování sice měnil, a to dost, ale doma jí nechal přístup kamkoliv. Bylo jen na ní, kterou z komnat bude chtít otevřít. Veronika nikdy nic cíleně nehledala. Neměla potřebu jej šmírovat, hledat jeho tajemství. Náhodou ale z dlouhé chvíle objevila sbírku jeho pornofilmů. Všechny se společným tématem – BDSM. Trestání, svazování, bičování, ubližování. Ponižování žen. Nikdy s ním o tom nemluvila ani nic nenaznačila. Dokonce se tím ani neznepokojila. Ani ho za to neodsuzovala. Bylo jí to fuk. Jen poznala jedno jeho tajemství a vlastně jí těšilo, že on o tom neví. Veronika před Asimem také nic neschovávala. Neměla co. Veškerý svůj majetek měla v hlavě a do té nahlédnout nemohl a zeptat se bál. Neptal se. Neuměl to. Jako poštovní doručovatel měl ale času dost a jeho rajón byl tam, kde jí tehdy našel ležet. A i když se s lidmi nerad bavil, zvědavost tehdy zvítězila a on začal sondovat, zda ji nikdo nezná. Nepozorovaně si ji v