Kapitola 14 - Pochyby

Ničily jí. Přicházely jako nenáviděný bratr bolestivé a nepříjemné detoxikace. Jako její stín, jenž je o to ostřejší, čím víc světla svítí. Její vlastní pochyby.

Moc chtěla věřit, že denodenně rozmlouvá s Andělem. Fakt moc. Stejně silně se ale bála, že jde jen o doprovodný jev související s užíváním omamných látek. Milosrdnou hru narušených neuronových spojení jejího rozbitého mozku. K tomu se přidala ztracená důstojnost a rostoucí vztek. Na něj, ale hlavně na ní samotnou.

Vzpomínky z té zamlžené doby se vracely jak nenápadné lindušky s jarem. Občas se ukázal jasnější obrys. A zaléval její nejistotu a přihnojoval trápení. Oběma se tak dařilo den ode dne lépe.

Ten byt nechtěla opustit. Nemohla. Děsila se, že by mohla potkat někoho, kdo by jí poznal. Bála se poskládat střepy rozbitých vzpomínek. Byla si jistá, tušila, že by pravdu nemusela unést.

Asim toho moc nenamluvil. Ani neudělal. Ale staral se o ní moc hezky. Každý večer jí balil cigarety na další den. Cigarety, kterých potřebovala čím dál víc. Pil s ní čaj, dívali se společně na televizi. Kupoval jí jídlo. A na nic se nevyptával. Naštěstí.

Její přítomnost mu změnila život. Docela dost. A radost z toho neměl. Neustále vnitřně zpochybňoval to rozhodnutí přitáhnout jí k sobě. Tehdy sice neměl žádnej plán, nepředstavoval si, co bude dál, byl si jistý, že takhle by si to ale fakt nepředstavoval. Kdyby tušil, že tu s ním, nebo spíš u něj, zůstane stejně neznámá a stejně vzdálená, nechal by jí tam ležet. Asi.

Z vybydlené a neudržované, ale útulné garsonky se tak stávala depresivní sluj. Aspoň on to tak cejtil a už tu nebyl svobodný. Musel se kvůli ní omezovat ve věcech, které dělával běžně a rád. Skrýval své skutečné já i doma, stejně jako se jej naučil neodkrývat na veřejnosti.

Nechtěl, aby se na něj dívala skrz prsty. Tak jako to znal a pamatoval z dětství i z dospívání. Proto dělal věci, co normálně nedělal a nedělal ty, co běžně dělával. A ty mu moc chyběly. Nejvíc nepravidelné využívání eskortních služeb a hlavně pravidelná masturbace. Tu zatím nic nenahradilo. Což nesl nelibě. Dost.

Byl čím dál nervóznější a nespokojenější. A kdyby se nad svou situací víc zamyslel, možná by mu došlo proč. Jemu nevadilo, že se musí přetvařovat. Hrát na někoho jiného. Vadilo mu a ničilo ho, že se za sebe, přirozeného a ryzího Asima stydí. A to nejen před ní a celým světem, ale i sám před sebou.Hlavně sám před sebou.

Na to ale naštěstí nikdy nepřijde.